Dostal jsem přístup k Mythosu. Co s ním budu dělat a co ne

Sedmého října mi do schránky přišlo „Defense Access approved“. Od té doby mám přístup k Claude Mythos, modelu, o kterém Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost v červnu napsal, že představuje „reálné a závažné riziko pro kybernetickou bezpečnost“.

Tak si to rozeberme. Co to je, jak se k tomu dostat a hlavně co s tím člověk smí a nesmí.

Co je Mythos

Model od Anthropicu, představený v dubnu 2026. Umí sám procházet kód, hledat dosud neznámé zranitelnosti, ověřovat je a skládat malé chyby do velkých. Podle situačního reportu NÚKIB v testech úspěšně zneužil nově objevené zranitelnosti přibližně v 72 % případů.

Proto ho Anthropic nevydal veřejně. Nejdřív ho v projektu Glasswing dostala jen hrstka firem, které spravují kritický software, a ty s ním mezi dubnem a červencem našly přes 129 000 ověřených zranitelností.

Jak se k němu člověk dostane

Šestého října Anthropic rozšířil Cyber Verification Program na tři úrovně:

Jako jednotlivec můžeš žádat jen o Defense. Projdeš ověřením identity s fyzickým dokladem (mobilní doklad nebere), doložíš obrannou práci pod vlastním jménem a musíš mít zapnuté vícefaktorové přihlášení. Do 15. prosince musí být odolné proti phishingu, takže passkey nebo bezpečnostní klíč.

Co smím a co ne

• Smím: hledat a ověřovat zranitelnosti v systémech, které sám spravuju, rozebírat škodlivý kód, řešit incidenty.
• Nesmím: psát exploity a dělat pentesty. To je úroveň Red Team a ta je jen pro organizace.
• Nesmím nikdy, s AI ani bez ní: sahat na cizí systém bez písemného souhlasu vlastníka. To je § 230 trestního zákoníku, ne podmínka Anthropicu.

A jedna věc, kterou si dost lidí nepřečte: program vyžaduje 30denní uchovávání konverzací, automatickou kontrolu i možnost lidské kontroly. Do téhle konverzace tedy nepatří osobní údaje klientů ani nic, co by nemělo vidět víc očí. Kód a konfigurace ano, výpis produkční databáze ne.

Co s ním udělám jako první

Nepustím ho na nic cizího. Pustím ho na to, co jsem postavil sám:

1. Oprávnění v databázích mých produktů. Pravidla, kdo smí číst jaký řádek, a databázové funkce. Jedna chyba tady se týká všech uživatelů najednou, takže tady je největší šance najít něco vážného.
2. Ověřování nálezů. Mám nálezy z vlastních testů a automatických kontrol. Model má rozhodnout, které jsou skutečné a které planý poplach.
3. Konfigurace produkce. Firewall, reverzní proxy, přístupy, zálohy.

Co najdu, opravím. Detaily ven nepůjdou, souhrn ano.

Proč to vlastně řeším

Podle stejného reportu NÚKIB se srovnatelné schopnosti „téměř jistě“ dostanou i k útočníkům. Kdo spravuje cizí IT, nemá moc na výběr: buď to vezme do ruky dřív, nebo bude dohánět ty, kdo to udělali.

Co to znamená pro malou firmu nebo obecní úřad a co si zkontrolovat ještě tento týden, jsem sepsal na ajtak.it: AI najde díru ve webu za pár minut.