Dostal jsem přístup k Mythosu. Co s ním budu dělat a co ne
Anthropic otevřel svůj nejsilnější bezpečnostní model ověřeným obráncům. Jak se k němu člověk dostane, co smí a nesmí a proč ho nejdřív pustím na vlastní kód.
Sedmého října mi do schránky přišlo „Defense Access approved“. Od té doby mám přístup k Claude Mythos, modelu, o kterém Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost v červnu napsal, že představuje „reálné a závažné riziko pro kybernetickou bezpečnost“.
Tak si to rozeberme. Co to je, jak se k tomu dostat a hlavně co s tím člověk smí a nesmí.
Co je Mythos
Model od Anthropicu, představený v dubnu 2026. Umí sám procházet kód, hledat dosud neznámé zranitelnosti, ověřovat je a skládat malé chyby do velkých. Podle situačního reportu NÚKIB v testech úspěšně zneužil nově objevené zranitelnosti přibližně v 72 % případů.
Proto ho Anthropic nevydal veřejně. Nejdřív ho v projektu Glasswing dostala jen hrstka firem, které spravují kritický software, a ty s ním mezi dubnem a červencem našly přes 129 000 ověřených zranitelností.
Jak se k němu člověk dostane
Šestého října Anthropic rozšířil Cyber Verification Program na tři úrovně:
| Úroveň | Co povolí | Pro koho |
|---|---|---|
| Defense Access | hledání a ověřování děr ve vlastních systémech, rozbor malwaru, incidenty | firmy i jednotlivci |
| Red Team Access | navíc autorizovaný pentest | jen organizace |
| Specialized Access | kritická infrastruktura | vybrané organizace, schvaluje i vláda USA |
Jako jednotlivec můžeš žádat jen o Defense. Projdeš ověřením identity s fyzickým dokladem (mobilní doklad nebere), doložíš obrannou práci pod vlastním jménem a musíš mít zapnuté vícefaktorové přihlášení. Do 15. prosince musí být odolné proti phishingu, takže passkey nebo bezpečnostní klíč.
Co smím a co ne
- Smím: hledat a ověřovat zranitelnosti v systémech, které sám spravuju, rozebírat škodlivý kód, řešit incidenty.
- Nesmím: psát exploity a dělat pentesty. To je úroveň Red Team a ta je jen pro organizace.
- Nesmím nikdy, s AI ani bez ní: sahat na cizí systém bez písemného souhlasu vlastníka. To je § 230 trestního zákoníku, ne podmínka Anthropicu.
A jedna věc, kterou si dost lidí nepřečte: program vyžaduje 30denní uchovávání konverzací, automatickou kontrolu i možnost lidské kontroly. Do téhle konverzace tedy nepatří osobní údaje klientů ani nic, co by nemělo vidět víc očí. Kód a konfigurace ano, výpis produkční databáze ne.
Co s ním udělám jako první
Nepustím ho na nic cizího. Pustím ho na to, co jsem postavil sám:
- Oprávnění v databázích mých produktů. Pravidla, kdo smí číst jaký řádek, a databázové funkce. Jedna chyba tady se týká všech uživatelů najednou, takže tady je největší šance najít něco vážného.
- Ověřování nálezů. Mám nálezy z vlastních testů a automatických kontrol. Model má rozhodnout, které jsou skutečné a které planý poplach.
- Konfigurace produkce. Firewall, reverzní proxy, přístupy, zálohy.
Co najdu, opravím. Detaily ven nepůjdou, souhrn ano.
Proč to vlastně řeším
Podle stejného reportu NÚKIB se srovnatelné schopnosti „téměř jistě“ dostanou i k útočníkům. Kdo spravuje cizí IT, nemá moc na výběr: buď to vezme do ruky dřív, nebo bude dohánět ty, kdo to udělali.
Co to znamená pro malou firmu nebo obecní úřad a co si zkontrolovat ještě tento týden, jsem sepsal na ajtak.it: AI najde díru ve webu za pár minut.
Líbí se ti tenhle obsah? Napiš mi — info@ajtak.it. Nebo si přidej YouTube, kde od května 2026 jedou videa.